Od Darcy mám už delší dobu rozposlouchanou její sérii Strážkyně hrobů, která je naprosto perfektní a poctivou duchařinou. Stejní jdou i "Duchové" a musím říct, že tady vnímám tuhle autorku a její tvorbu jako návrat k těm starým hororovým příběhům jaké psal E. A. Poe, Shirley Jackson a podobní - možná proto se u současných čtenářů nesetkává s příliš pozitivními hodnoceními, což je ovšem velká škoda. V hororu totiž nejsou vždycky podstatné potoky krve, šokující scény, křik, mučení nebo brutální zásahy duchů a démonů do poklidných lidských životů. Horor může být i plíživý, mrazivě strašidelný, psychologicky zneklidňující, může hrát spíš na struny lidského neštěstí, strachů ze smrti, traumat, duševního nepokoje. Přesně na tyhle motivy hraje Darcy Coates v tomhle příběhu. Nejde o horor v klasickém slova smyslu, - pohledem moderního čtenáře a diváka, který chce spíš explicitní scény, týrání, znechucení... - ale o skvěle psychologicky propracovaný příběh duševní nestability, která dovede člověka na samu hranici únosnosti téhle bolesti, vede k naprosto iracionálnímu chování, destrukci až do okamžiku, kdy ublížíme těm nejbližším, těm, které milujeme, těm, kteří jsou pro nás vším. A pak...pak přijdou duchové, těch kteří si přejí jediné - mít klid. Protože není nic horšího, než zraněná, neklidná lidská duše, která touží po pokojném spočinutí.

Oldřich Suchý byl nadšeným knihkupcem, stejně tak nadšeným knižním influencerem a jak jeho kariéra v tomhle odvětví stoupala, stal se i vydávaným autorem. Jeho první povídková sbírka Legendy - mimochodem moc doufám, že i ona se dočká audioknižního zpracování - byl ve své době vidět všude a tak se není co divit, že záhy přišly Temné variace. A ani ony čtenáře nezklamaly. V audioknižní podobě pak exceluje nejen Oldův cit pro jazyk, smysl pro vystavení vynikajících příběhů, láska k hororu a k češtině, ale i jednotlivé hlasy vypravěčů - a zrovna tady se sešla, dovolím si říci, elita mezi herci a předčítači, kteří propůjčili svůj hlas nejen jednotlivým příběhům, ale předevší postavám, které se jejich prostřednictvím rozhodli vyprávět o svým osudech, láskách, děsech a hrůzách. Všichni kolektivně nás tak vyděsí na poměrně dlouhou dobu, dostanou se až na dřeň, do morku kostí...tam, kde se strach usazuje a vyvolává třas a mrazení. A dělají to naprosto bravurně. :)

Produkt je velmi nasilny, sadusticky, popisy syrive az psychopatucke. Nejde doposlouchat do konce ..mozna pro psycho/sociopaty,...Usejane hlavy, krev, tekouci mozkomisni mok, nabodane hlavy...🤮 Znam jeji jina dilka, a libi se mi ..zde je Mlceni jehnatek jen pohadka pro deti...

🛩Vracet se k milovaným příběhům díky rereadingům miluji. 🩷 A tohle je jeden z těch případů, kdy jsem si druhé čtení zamilovala ještě víc než poprvé. Opravdu jsem neplánovala, že se po Nezkrotné Aljašce zas pustím do jedničky, ale myslím, že jsem nemohla udělat lépe. Připomněla jsem si tolik věcí, a díky některým to zbožňuji zas o něco víc - tedy díky nim a audioverzi. Ta je totiž opravdu povedená a poslouchá se to samo. Interpretka svým hlasem a zabarvením úžasně vystihla některé emoce, situace a díky ní mě to pohltilo ještě víc.   🛩Kromě krásného - ač drsného - prostředí, ve kterém se děj odehrává a úžasně různorodé směsice postav, které si člověk velmi snadno oblíbí, jsou tu dvě linky, co jsou alfou a omegou. Obě na mě však působí úplně jinak.🩷   🛩Tu první, která se týká Cally a Jonaha, si užívám. Líbí se mi, že se jejich vztah vyvíjí přirozeně a neskutečně mě baví to jejich hašteření a kanadské žertíky, které si provádějí. Několikrát mi cukaly koutky a musela jsem se držet, abych se nesmála nahlas.😁 A ta druhá se týká Cally a Wrena. Sledovat, jak se vidí poprvé, jak poznávají toho druhého a pomalými krůčky si k sobě pokouší najít cestu, je pro mě hodně emotivní a dost to s nimi prožívám. A vím, že to tak budu vnímat, i kdybych tu knihu četla třeba popáté.🥹   🛩Tohle je příběh, který není jen romantikou, ale něčím mnohem víc a pokud jste ještě nečetli, tak rozhodně doporučuji se do něj pustit. A já zatím budu doufat, že v Kanopa vyjdou i další díly v audioverzi. 🙏 Pokud ano, tak si 100% dám rereading